Obec Lukov
Obec Lukov se skládá ze dvou osad – Lukova a Štěpánova. Z počátku měla každá ze vsí jiné osudy, teprve od počátku 16. století sdílejí dějiny lobkovického panství Bílina.
O Štěpánovu není žádných zpráv až do roku 1470. Tehdy Anežka z Landštejna jako vdova po Hanušovi z Koldic spravovala zástavní manské panství Krupka a Bílina jako poručník svých nezletilých synů Těmy a Albrechta. Společně s nimi v roce 1470 koupila části vsi Radovesice a ves Štěpánov a připojila je panství Bílina. U Bíliny zůstaly Radovesice (zanikly v roce 1971) i Štěpánov již napořád. Když mladí Koldicové dosáhli plnoletosti, převzal majetek Těma. Obtížnou finanční situaci se snažil řešit zástavou panství Bílina a Krupka. V roce 1495 uzavřel kupní smlouvu s Jindřichem z Vřesovic a zástava měla vypršet v roce 1501. Nedostatek finančních prostředků donutil Těmu z Koldic, aby využil nabídky Děpolta z Lobkovic, který za půjčený obnos chtěl získat Krupku s cínovými doly. Nakonec byla 29. 6. 1502 uzavřena kupní smlouva na panství Bílina, které jako manskou zástavu získal Děpolt z Lobkovic. Jemu nakonec král Vladislav Jagellonský 3. 4. 1513 propustil Bílinu z manství a dal mu ji do dědičného držení. Od té doby byla Bilina po dalších více jak 300 let vlastnictvím rodu Lobkoviců.
První zmínka o Lukovu v písemných historických pramenech je učiněna v roce 1378, kdy bratři Maněk a Boreš z Lukova uplatnili své patronátní právo k farnímu kostelu sv. Vavřince v Mirošovicích. Tvrz v Lukově se poprvé uvádí v roce 1496, kdy zde žil Petr Lukovský z Truzenic. V uvedeném roce na zdejší tvrzi a vsi pojistil věno své manželky Barbory z Harrasova. Barbora přežila jak svého manžela, tak i syna Jana a v roce 1510 prodala Lukov Děpoltovi z Lobkovic, který ves a již zpustlou tvrz s poplužním dvorem připojil ke svému panství Bílina. Od té doby byly vsi Lukov a Štěpánov součástí bílinského panství pánů, pak hrabat a nakonec knížat z Lobkovic. Když se Eleonora Kateřina Karolína (1685 – 1720), dcera Václava Ferdinanda hraběte z Lobkovic, jako universální dědička panství Bílina, vdala (1703) za Filipa Hyacinta Viléma knížete z Lobkovic na Roudnici (1608 – 1734), bylo její dědictví připojeno k majetkům roudnických Lobkoviců a zůstalo tak až do konce patrimoniální správy v roce 1850.
Jméno Lukov vzniklo asi z příjmení Luk a to z appelativu luk (něm. Bogen, lat. Arcus), nebo z luk s významem „česnek“. Možná povstalo z osobního jména Luka, které bylo odvozeno od Lukáš, resp. z latinského Lucas, a znamenalo Lukův, či Lukášův. Zde tedy dvůr.
Výklad významu jména Štěpánov je jednoduchý. Má původ v osobním jménu Štěpán a znamenalo Štěpánův – dvůr. Jméno Štěpán má původ v řečtině. Řecký pojem „stephanos“ znamená věnec pro vítěze. Štěpán pak je ten, který je věncem ozdobený a znamená totéž co latinské Victor – vítěz.
Znak obce
Znak obce lze popsat: V červeno-stříbrně děleném štítě stříbrný luk s napjatou černou tětivou a se vztyčeným zlatým šípem s červeným opeřením, provázeným zelenými vavřínovými ratolestmi do oblouku, dole převázanými červenou šňůrou. Červeno-stříbrné dělení štítu je odvozeno od základního rodového erbu Lobkowizců, vlastníků vsi s nejdelší tradicí přesahující tři století. Dělení štítu na dvě části také ukazuje na skutečnost, že obec tvoří dvě osady. Luk se šípem je mluvícím znamením pro Lukov a vavřínový věnec je symbol spojitelný se Štěpánovem.
Vlajka obce
Vlajka se shoduje s popisem: List tvoří dva vodorovné pruhy, červený a bílý. V žerďové polovině listu vodorovně bílý luk s napjatou černou tětivou a se žlutým šípem s červeným opeřením hrotem k hornímu okraji, provázený v bílém pruhu zelenými vavřínovými ratolestmi do oblouku, dole převázanými červenou šňůrou. Vlajka opakuje podobu znaku.